Chceš-li se kamarádit, přidej na svoje stránky můj odkaz:

a pošli mi svoji ikonu.

Pracuje na sytému:


Webdesign & software:
©2003 LASE

O sádře Jak jsem se zapatlal sádrou. Tedy - klasicky soubor úvodních informací.

Výhodou sádry je dostupnost.

Nevýhodou je její jedinečná schopnost spáchat škody na zařízení.

Sádru máme v pečlivě zabaleném sáčku a vysypáváme jí jen tolik, kolik jí budeme potřebovat. Rozděláváme ji studenou vodou v nádobě s pružnými stěnami, nebo v takové, kterou lze po použití vyhodit - v kalíšku od jogurtu a podobně. Pokud se stane, že se sádra vysype, musíme podlahu hned zamést a potom ještě nejlépe vysát (i lino), pokud nám sádra ukápne při rozdělávání, musíme ji buď hned utřít, nebo, je-li kapka na tkanině, necháme sádru zaschnout a potom ji vydrolíme.

Sádru mícháme nejraději špejlí nebo dřevěnou špachtličkou - dřív bylo snadné získat dřívko na Pribináček. Po nalití do formy se sádrou zbytečně nehýbeme - zvlášť ono oblíbené "zatřeseme formou, aby se dostaly ven bublinky", uváděné v časopisech, není zárukou úspěchu - spíše naopak. Sádru naléváme velice pomalu tak, aby po povrchu stékala.

Zasychání sádry kontrolujeme podle teploty - nejprve se zahřeje a později začne chladnout. Po vychladnutí začne povrch sádry měnit barvu - ze šedivé na bílou. Když je světlešedá, je to vhodná chvíle pro vyndání odlitku z formy. V této fázi lze ještě spravit některé defekty, ale už nehrozí, že nám kus odlitku zůstane v ruce.

Očko na zavěšení potřebujeme umístit ještě do mokré sádry. Uděláme ho předem z pevného drátku. Pozor na to, aby se nevytahoval! I silný drát totiž může při trvalém zatížení měnit průřez. Očko ponoříme do sádry a ouško, které zůstane venku, protáhneme špejlí. Tu potom položíme napříč přes formu.