Chceš-li se kamarádit, přidej na svoje stránky můj odkaz:

a pošli mi svoji ikonu.

Pracuje na sytému:


Webdesign & software:
©2003 LASE

Drhání - povídání "do začátku" Než se do drhání pustíte, měli byste se dozvědět pár základních údajů tak, jak mi je říkali kdysi dávno.

Tahle technika patří k nejstarším známým v dějinách lidstva. Učil jsem se ji jako jednu z prvních - asi v osmi letech - a vůbec mě to nebavilo. Později, asi tak v jedenácti, jsem už vymýšlel vlastní vzory - měl jsem uzly "předkreslené" v jakési tabulce a zkoušel je kombinovat. Ale mnohem raději jsem se díval, jak to jde mojí babičce...

Materiál: Na drhání se hodí libovolná šňůrka nebo provaz - nevhodné jsou moc tenké nitě a pak materiál nestejné tloušťky nebo takový, který se trhá. Na větší práce používám takový ten chupatý (sisálový?) provaz. Doma jsem ho sice našel, ale asi by se výrobky z něj špatně fotily.

Délka nití se obvykle odvozuje z délky výrobku a použitých uzlů. Pokud je jedna nit vodící v celém výrobku (například pásek), připočítá se k délce pásku jedna třetina u vodící nitě a pak se délka vodící nitě vezme dvakrát na každou niť další. U jiných výrobků je to různé, zpravidla se bere nit kratší (nemusí vystačit na celé kalhoty pro Vochomůrku) a nastavuje se tkalcovským uzlem. Ten spočívá v tom, že udělám obyčejný uzel s ouškem ve smyčce (obyčejný uzel se zámečkem) a do smyčky vložím konec další nitě. Pokud jsou obě nitě stejně silné a uzel dobře uvázaný, pak při utahování ucítíme prasknutí, když se navlečená nit protáhne i se smyčkou dovnitř uzlu a v ten moment máme vyhráno. (U silonu na korálkování to platí s určitými výhradami a stejně tak u jakékoliv kluzké niti.)

Začátek práce: měli bychom mít jasno o výrobku a nejlepší je mít nákres. Pak spočítáme, kolik nití je třeba a výsledek podělíme dvěma. Dvěma proto, že nitě se v ideálním případě navlečou pomocí smyčky na hůlku nebo opěradlo židle nebo jakoukoliv dostupnou tyčku a pracujeme směrem shora dolů, aby drhání bylo rovnoměrné. Někdy není větev k dispozici (prší nebo jsme na Sahaře), pak si drhání (obvykle pásek nebo nějaký malý šperk) připevníme kamkoliv - připneme k matraci, křeslu... a vodící nitě musíme napnout. Delší nitě si lze v nejhorším uchytit kolem pasu. Poslední varianta, úplně nouzová, spočívá v tom, že musíme-li už udrhat něco nahonem, sedneme si na deku, konec nití svážeme do uzlu, který stiskneme koleny a vodící nitě vezmeme do zubů - to v případě, že máme jen deku a jinak nic.

Drhaná krajka: tady už musíme nitě rozestřít do plochy. Drháme buď na okraji látky - pak je to celkem jednoduché, nebo jen něco menšího a pak je nejlepší váleček, jaký se používá na paličkování. Naše babičky si ho dělaly z pevné látky a vycpávaly ho, protože neměly papírové ubrousky v roli. Ty jsou totiž pro tenhle účel jako stvořené - potáhneme je látkou a můžeme si hrát.